Ohlasy a příběhy

PŘÍBĚH PANA ADAMA

Je osm hodin ráno. Někdo klepe na dveře kanceláře. Pan Adam. Mladý kluk, který se doma nepohodl s rodiči a už je rok a půl na ulici. Živí se „somrováním“, není nikde evidován, dávky nemá. Donedávna se držel jiných bezdomovců, ale v poslední době se protlouká tak nějak sám. Velmi mile mě překvapil, že vůbec přišel. Měl totiž přijít už včera, ale jak mi sám říkal, byl u kamaráda a večírek se protáhl až do 5 hodin do rána, tak vyspával. Dnes je ale zde a chce řešit, na čem jsme se domluvili - čeká nás schůzka na sociálním odboru a vyřízení nového občanského průkazu.
Přicházíme na sociální odbor. Mluví s ním sociální pracovnice. I ona má zájem pana Adama dostat z ulice. Je mladý, celý život má před sebou. Už se jednou viděli, a tak si povídají docela otevřeně o tom, v jaké je Adam situaci, jak ji chce sám řešit a jak vidí svou budoucnost.
Oproti jiným mým klientům má Adam docela fajn sen. Chtěl by si udělat řidičský průkaz, odejít do Prahy či jiného velkého města a stát se řidičem tramvaje. Je to jeden z mála, který vidí svou budoucnost pozitivně a má cíl.  
Během rozhovoru Adam otevírá mnohá témata, která by chtěl řešit, ale musíme ho obě krotit s tím, že je na začátku a je lepší jít postupně, problém po problému, určit si priority. Nejdříve si zajistit základní potřeby, a teprve potom může řešit další věci, jako jsou například dluhy. Výsledkem této schůzky je stanovení postupu v situaci pana Adama,  kdy ví, co by měl dělat on sám, s čím mu může pomoci sociální odbor a s čím terénní služba.
Z pohledu našeho je to docela snadné: vyřídit doklady, přihlásit se na úřad práce, mít dávky
a začít přespávat na noclehárně nebo ubytovně místo na ulici, hned poté zkusit bydlení v domě na půl cesty či v azylovém domě a zároveň začít pracovat, začít splácet dluhy, atd. Jenže pro Adama jsou to obrovské kroky, které s sebou nesou i spoustu dalších menších krůčků, na které není připraven a které ho mohou zaskočit natolik, že nebude schopen pokračovat dále. Proto ho ujišťuji o tom, že ve mně má parťáka a mohu ho celým procesem provést. Nebudu dělat věci za něj, ale ukážu mu cestu a řeknu mu, jak po ní má jít a bude jen na něm, zda půjde, nebo nepůjde. Adam chápe.
Pan Adam si od sociální pracovnice přebírá vyhotovený rodný list a scházíme o tři patra níž, požádat o nový občanský průkaz a vyrážíme na další štaci.
V agentuře práce si musí vyzvednout smlouvy a zápočtový list, které ztratil a bude je potřebovat pro evidenci na Úřadu práce. Pan Adam se přes léto pokoušel pracovat, ale vydrželo mu to jen měsíc. Měl práci i s ubytováním, ale po jedné „akcičce“ na ubytovně dostal vyhazov i z práce. Jdu do agentury s ním. Chce, abych šla, ale o dokumenty si požádá sám. Nechce, abych mu s tímhle pomáhala. Respektuji přání a čekám za dveřmi. Paní z agentury rozhodně příjemná nebyla a její štěkavý hlas se nesl celou chodbou, ale kopie mu vydala.  Adam z toho byl docela rozhozený, ale říkal, že to čekal. Poprosil mě, zda by si mohl dokumenty nechat schované u nás v kanceláři, spí venku a nemá je kam dát. Přebírám  je k uložení a domlouváme se na dalším postupu. Ještě dnes si chce zajít na zdravotní pojišťovnu požádat o novou kartu pojištěnce. Říká, že to už zvládne sám.  Domlouváme ještě zítřejší setkání. Čeká nás evidence na Úřadu práce. Vše je smluveno. S úsměvem se loučíme.

Procházím městem a uvažuji o panu Adamovi. Vše se jeví, že pokud bude spolupracovat, bude brzy „v pohodě“. Ale věc je mnohem složitější. Vše souvisí s Adamovým mládím, povahou, prchlivostí, alkoholem, společenstvím lidí bez domova, v němž nyní žije, dobou strávenou na ulici, nefunkční rodinou a dalšími. Adam si neuvědomuje závažnost své situace a množstvím vypitých lahví a přespáváním venku v mínus patnácti stupních se chlubí.  Přemýšlím, jak by se s tím dalo pracovat, obrousit tomu hrany, dát směr, podpořit jeho dobré stránky, dát Adamovi náhled na situaci a přitom mu nesebrat naději.